Český jazyk a literatura

B

být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, Přibyslav

L

slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš

M

my, mýt, myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, Litomyšl

P

pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se

S

syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat

V

vy, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň a slova s předponou vy-, vý-

Rozdíl je vidět jen u životných vzorů v 1. p. mn. č. — porovnej se stejným slovem v neživotném/přeneseném významu:

• sněhuláci stáli na dvoře×sněhuláky stály na dvoře
• uzenáči leželi na míse×uzenáče ležely na míse
• ukazatelé u cesty turistům pomohli×ukazatele pomohly
• hrobové se o půlnoci otevřeli×hroby se o půlnoci otevřely

Pády

1.

kdo, co

2.

koho, čeho

3.

komu, čemu

4.

koho, co

5.

oslovujeme, voláme

6.

(o) kom, (o) čem

7.

kým, čím

Slovní druhy

• I. Ohebné — skloňují se: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky
• I. Ohebné — časují se: slovesa
• II. Neohebné (netvarují se): příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce

• Epika — má děj
• Lyrika — vyjadřuje pocity, nálady, stavy
• Drama — divadelní hra, určena na jeviště
• Literární druh podle formy (vyšší žánr): próza, poezie

Zvuková shoda na konci veršů:

Sdružený

aabbcc

Obkročný

abba

Střídavý

abab

Přerývaný

abcb

Postupný

abcabc

• Odvozováním (např. dům / domek / domovní)
• Skládáním (např. samoobsluha, zeměkoule)
• Zkracováním — vznikají zkratky (např. SPŠD) nebo zkratková slova (např. Čedok)

Podle postoje mluvčího

• oznamovací
• tázací (řečnická otázka)
• žádací / rozkazovací / přací
• zvolací

Podle členitosti

• věty dvojčlenné
• věty jednočlenné — slovesné (např. „Prší.“)
• větný ekvivalent (např. „Pozor! Ano.“)

s-

směr dohromady (sbalit), shora dolů (spadnout), z povrchu pryč (smést), zmenšení objemu až zánik (scvrknout)

z-

změna stavu (zčervenat), pokud vytvoříme z nedokonavého slovesa sloveso prostě dokonavé (zbourat)

vz-

směr vzhůru (vzlétnout), pohyb proti něčemu (vzbouřit se)

Zvláštnosti v čísle podstatných jmen

Hromadná

mají tvar jednotného čísla, ale vyjadřují více „věcí“ (např. kamení, lidstvo)

Pomnožná

mají tvar množného čísla, ale vyjadřují jednu věc (např. kalhoty, brýle)

Látková

vyjadřují nějaký materiál / látku (např. voda, dřevo)

Skloňování číslovky dvě

1.

dva / dvě

2.

dvou

3.

dvěma

4.

dva / dvě

6.

dvou

7.

dvěma (ale: třemi, čtyřmi)

Podmiňovací způsob u sloves — jednotné číslo

1.

bych

2.

bys

3.

by

Podmiňovací způsob u sloves — množné číslo

1.

bychom

2.

byste

3.

by

Spojky souřadicí

• a
• i
• také
• pak
• potom
• i – i
• ani – ani
• jednak – jednak
• nebo
• ba
• ba i
• dokonce
• dokonce i
• nejen – ale i
• ale
• avšak
• však
• anebo
• buď – nebo
• vždyť
• neboť
• totiž
• proto
• a tak
• a tedy
• tudíž
• a tudíž
• …

Spojky podřadicí

• že
• aby
• protože
• přestože
• třebaže
• jestliže
• i když
• když
• -li
• ačkoliv
• ač
• jelikož
• zatímco
• nežli
• až
• jakmile
• poněvadž
• …